Ať už tohle slovo zapíšeme jakkoliv, je nám jasné, o čem je řeč. Ano, ta úžasná cukrovinka, co se vám rozpustí v puse a milují ji děti, jejich rodiče i prarodiče. Jak ji ale správně zapsat? 
Slovo má původ ve francouzštině a jeho základem je slovíčko bon, které znamená dobrý. Děti pak vykřikovaly toto slovo zdvojené, když jim něco opravdu chutnalo. Původně to tedy bylo Bon! Bon! V češtině by se dalo říct Dobré! Dobré! nebo Ňam! Ňam! Přestože postupem času se začaly vyrábět nové a nové druhy bonbónů, slovíčko se už ujalo a bylo nadále používáno.
Je tedy zřejmé, že jediná správná varianta je s písmenkem N. Zapomeňte tedy na výrazy bombon i bombón. Je už však na vás, jestli použijete bonbon nebo bonbón, v současné době jsou v češtině uznávány obě tyto možnosti.
Stejně tak si můžete vybrat délku písmene, pokud napíšete slovo bonbónový/bonbonový nebo třeba bonbónek/bonbonek. Naopak délku písmene O neměňte ve slově bonboniéra, tady jinou možnost užít nelze.
